Ing. Markéta Hruboňová absolvovala obor informatika na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity. V současné době působí na pozici ředitelky interního auditu ve společnosti Generali Česká pojišťovna. Vede tým sedmnácti lidí.
Jaké pro Vás bylo studium na PEF?
Vybrala jsem si studium informatiky a vlastně celé to penzum předmětů do třetího ročníku jsem zvládla, a pak jsem měla možnost na přednáškách v předmětu bankovnictví nahlédnout do tajů bankovního světa a natolik mě to oslovilo, že jsem se to pak zbytek toho studia snažila i trošku nakombinovat s předměty, které se týkaly bankovnictví. Byl to obchod, finance, účetnictví. Posléze, když jsem ukončila studium informatiky s diplomem, tak jsem se ucházela o práci v bankovním sektoru. Šla jsem do České spořitelny a paní ředitelka HR se semnou bavila, jaké mám studium, znalosti a kam bych se chtěla dát dostat. Rozhodnutí bylo takové, že vzniká nový obor interního auditu i v bankovnictví a ona mi vysvětlila, že by toto byla příležitost pro mě podívat se průřezově na všechny procesy, které v bankovnictví probíhají, a tím si udělat představu, které části bankovnictví bych se chtěla věnovat. A tudíž já jsem nastoupila do banky, do interního auditu a tam jsem prošla pobočky, úvěrové obchody, obchody na finančních trzích, cenné papíry, deriváty, obchody i s realitami a dceřinými společnostmi, takže mě to natolik oslovilo, že už jsem neměla ani potřebu se v té spořitelně dívat jinam, protože pohled z vrchu na celý bankovní systém mě okouzlil.
Proč jste si tehdy vybrala právě PEF?
Studovala jsem všeobecné gymnázium v Praze a můj rozhled byl takový všeobecný a říkala jsem si... První směr byla medicína a druhý směr byla ekonomie. Důvod, proč jsem se rozhodla pro tu ekonomii je ten, protože jsem měla doma i zázemí. Můj tatínek ve financích působil odjakživa, takže přece jenom jsem tímto oborem byla více ovlivněna, tudíž volba padla na Provozně ekonomickou fakultu. A obor informatika proto, protože v tu dobu, v devadesátých letech, to byla oblast, kdy se všechno přesouvalo do digitálu a byla to taková v podstatě revoluce.
Jste v PEF stále v kontaktu?
S Provozně ekonomickou fakultou jsem nadále v kontaktu. V současné době probíhá příprava uzavření smlouvy mezi ČZU a Generali Českou pojišťovnu a ta spolupráce by se měla týkat stáží, diplomových prací a pak konkrétních odborných přednášek. Takže v kontaktu jsem nadále a myslím si, že je to ideální propojení světu korporátního se světem akademickým, kdy z toho profitují obě strany. My chodíme oslovovat mladé studenty stážisty, lákáme je k nám do pracovních procesů a současně jim předáváme i naše zkušenosti, takže z mého pohledu je to taková situace propojení, zároveň užitečná pro obě strany.
Co si představit pod projektem stážisti?
My máme už pět nebo šest let tady v Generali České pojišťovně projekt stážisti, to znamená, že do různých týmů v rámci celé Generali pojišťovny přijímáme nové studenty, mladé studenty, kteří jsou třeba ve čtvrtém nebo pátém ročníku a chtějí se zapojit do pracovního procesu, a to platí napříč všemi univerzitami, takže k nám přichází mladí studenti a kdo má zájem z manažerů, tak si tyto studenty do svého týmu bere a většinou je to vlastně taková vzájemná spolupráce. Nám v auditu už se tato věc osvědčila. Máme zde dokonce jednoho studenta, který začal na pozici stážisty a myslím si, že v brzké době se z něho stane už i vedoucí týmu.
Jak se Vám líbí kampus?
Studium v univerzitním kampusu v Suchdole bylo už za mých let nádherný prostor pro studium, která se posunul úplně diametrálně a ty příležitosti jsou tam obrovské. Já jsem začínala na oboru informatika, kde nás začínalo tehdy 40 a cenila jsem si tam hlavně to, jaký tam byl individuální přístup ke studentům a kdo měl zájem o jakékoliv studium, tak dveře mu byly otevřeny.
Na co ráda vzpomínáte?
Co pro mě bylo ještě dobrou vzpomínkou je to, že jsem Pražák. Studovala jsem na pražském gymnáziu a setkání na univerzitě pro mě bylo setkání vlastně i s ostatními kolegy, kteří jsou mimopražští. Krásné bylo, že v jednom kampusu se odehrává úplně všechno. Můžou tam strávit lidi celý svůj studentský život, kdy se tam nabízí možnosti ubytování, sportovní aktivity, volnočasové aktivity i to studium, takže pro mě asi nejlepší kampus, který existuje.
Jak jste přešla z informatiky k ekonomice?
V podstatě první tři roky jsem se zabývala studiem konkrétní informatiky a pak mě oslovilo i oblast bankovnictví a na konkrétních přednáškách, které tehdy přednášel ředitel Bohemia banky, která už teď neexistuje a pak Luděk Niedermayer, který měl přednášku, tak ti mě oslovili natolik, že jsem se bankovnictví začala věnovat a začala jsem si hledat i předměty v rámci PEF, které by k tomu byly užitečné, věnovala jsem se hodně obchodu, financím a účetnictví.
Co Vám dala PEF kromě znalostí?
Co mi dala PEF kromě znalostí... Znalosti byla jedna věc a červený diplom v oboru informatika byla druhá věc, takže pro mě to byl pas do finančního světa. Byla to opravdu neobvyklá věc. Vždycky, když jsem někam nastupovala, tak to všechny překvapilo a myslím si, že mi to hodně dveře otevřelo.
Kdyby nebylo PEF…
Na kdyby se úplně nehraje a kdyby nebylo PEF tak, jak jsem zmínila na začátku, rozhodovala jsem se mezi studiem medicíny a mezi studiem ekonomie, takže předpokládám, že stejně pilně bych dotáhla studium medicíny.
Jak Vás připravila PEF jazykově?
No popravdě řečeno, myslím si, že ta teoretická znalost tam byla. Já jsem měla štěstí a mohla v rámci svého studia absolvovat zahraniční stáž, takže to zdokonalení v tom jazyce jsem tam měla. Co bych řekla pro všechny studenty? Znalost angličtiny už je v dnešním světě povinná. Tam už se neočekává, že na univerzitě se budeme dál vzdělávat v oblasti angličtiny. Co je potřeba říct, že v korporátním světě, když se někdo rozhodne studovat v zahraničí, tak už nejen ten jeden jazyk (angličtina) je povinnou záležitostí, ale je potřeba znát i druhý jazyk. Já to říkám i svým dětem, prostě angličtina je “mandatory” a je potřeba jakýkoliv další jazyk. Mame tady v kanceláři i kolegy, kteří se posunuli v rámci naší Generali skupiny, posunuli se do Itálie. Znalost italštiny byla tudíž nezbytností, takže kromě toho, že odjížděli s angličtinou, tak si museli dostudovat italštinu v rámci našeho fungování. Angličtina je považována už za jazyk ve kterém se odehrává všechno. My tady v Generali pojišťovně jsme sice italská firma, jsme na českém území, ale úředním jazykem je pro nás angličtina, tudíž i v rámci toho, jak probíhá interní audit tady ve společnosti, tak kromě osobních rozhovorů, které máme se zaměstnanci, s manažery – ty probíhají v českém jazyce, ale zbytek, jakákoliv dokumentace, jakákoliv datová analýza, podklady, všechno už je v angličtině. Takže tam se to bere jako samozřejmost. Mně konkrétně pro rozvoj mých jazykových schopností přispěla možnost vyjet na zahraniční stáž do Holandska, kde jsem si angličtinu výrazně zlepšila a myslím si, že tohle je důležitá věc pro všechny studenty.
Co Vás v kariéře nejvíce posunulo?
Tak já mám asi dvě věci, které mě v mé kariéře posunuly vpřed a to je, za prvé to, že jsem úspěšně ukončila studium informatiky a za druhé, že jsem měla štěstí, že jsem ve své kariéře potkala správné lidi, kteří mi pomohli zúročit znalosti v praxi.
Co si myslíte o dalším studiu po úspěšném absolvování univerzity?
Já si myslím, že je strašně důležitý si po ukončení studia rozmyslet, zda se člověk dál chce věnovat studiu a nebo případně bude mít zájem o ohraničené certifikáty, které jsou zaměřeny třeba na určitou konkrétní problematiku. Já sama jsem se vydala tou cestou, že si spíš vyhledávám certifikáty, vyhledávám si konkrétní kurzy, a to s konkrétním zaměřením a pak i s tím, kdo ty kurzy přednáší a vede.
Co byste vzkázala studentům PEF?
Já si myslím, že studenti by měli v tomto období využít všechny možnosti a prostředí té společnosti, která jim dává určitý časový rámec, který je určený ke studiu a k posunutí se někam dál. Je to období, kdy jednak můžou načerpat znalosti, jednak se můžou posouvat ve svém osobnostním rozvoji a je to možnost a příležitost, jak se podívat a zkusit si třeba různá zaměstnání, brigády, zkusit si i třeba podnikání. Je to období, kdy se až tak nehraje na ty výsledky, jako na to, si to vyzkoušet, protože po uplynutí toho studentského života se člověk zapojí do praxe, do své pracovní kariéry a tam už pak většinou ty neúspěchy hodně bolí, takže si myslím, že co je možný, tak vyzkoušet v době studia, v tom období těch pěti let, které k tomu určené.