Absolventka Ing. Lucie Lamačová, Ph.D., úspěšně vystudovala magisterské i doktorské studium na PEF (Katedra psychologie) a v současné době pracuje jako zapsaná mediátorka ve společnosti ET PACTUM, což je společnost pro mediaci a mediační školící centrum.
Co si člověk může představit pod pojmem mediace?
Mediace je mimosoudní řešení sporu smírnou cestou či obráceně. Je to smírné řešení sporu mimosoudně pomocí třetí nestranné osoby, kterou je mediátor. Mediátor je člověk vycvičený právě k tomu, aby pomohl vyjednat sporným stranám dohodu, smír.
Osobně jsem se ještě s žádným mediátorem nesetkal. Je to časté povolání?
Povolání mediátora není úplně časté. Mediátorů, bavíme-li se o těch zapsaných, je v České republice v současné době něco málo přes 300. Když jsem to počítala před nějakou dobou, tak jich bylo 300, tak počítám, že jich je dneska kolem 320. To mluvíme o těch zapsaných mediátorech. Pro pochopení: například advokátů, když se bavíme o té branži sporů a soudních sporů, tak aktivních advokátů je v současné době kolem 14 000. Najdete advokáty z České advokátní komory s číslem 18 000, ale aktivních je řekněme 14 000. Zapsaných mediátorů 300–320.
V jaké fázi nařizuje soud mediaci? Jaký je rozdíl mezi soudním sporem a mediací?
Soud nařizuje mediaci v různých fázích. Záleží vždy na úvaze soudu, respektive soudce. Nařizuje ji buď na úplném začátku, když dvě strany ve sporu přijdou k soudu. Zde může soudce nařídit mediaci již před prvním setkáním. Někdy se tak děje až poté. Mám třeba soudní kauzy, které ke mně přicházejí až po 2-3 letech soudních jednání. Tam narážíme na to, že když porovnám mediaci a soudní jednání, tak se bavíme o rozdílech v čase, ve financích, které musí strany vynaložit, a řekněme, v takovém té pohodové psychické složce. V té úrovni časové – průměrně náročný soudní spor trvá přes 2 roky. U mediace, průměrná mediace trvá hodiny, dny, maximálně týdny… Průměrně se ovšem jedná nejčastěji o dny. Druhá úroveň rozdílu mediace a soudu/soudního řízení jsou finance. Ono je to částečně vázáno i na tu dobu, ale mediátor se platí společnými silami. Obě strany napůl. Advokáty má každá strana své. Ta poslední složka je taková ta psychická nepohoda. Když se spor táhne delší dobu. Tato složka asi není příjemná nikomu. Například v dlouhotrvajícím soudu, který posléze přejde do mediace je právě ta psychická nepohoda hlavní složkou, kvůli které jsou účastněné strany ochotny se usmířit. Obě předchozí (časová, finanční) složky totiž již proběhly.
Pokud chce být člověk mediátorem, co musí splňovat? Musí mít speciální kvalifikaci?
V zákoně i v realitě existuje takzvaná dualita mezi zapsaným mediátorem a mediátorem, který zapsaný není. Zapsaný mediátor je ten, který má státní zkoušky z mediace a je zapsán v seznamu zapsaných mediátorů na Ministerstvu spravedlnosti. Pod ministerstvem se také dělá státní zkouška z mediace. Podmínkou toho je mít vysokoškolské vzdělání minimálně magisterského typu. A potom samozřejmě projevit nějaké znalosti a schopnosti stát se mediátorem. To jsou ti zapsaní mediátoři. Zapsané mediátory používá soud pro vyřizování soudních mediací. Potom existují ti mediátoři, kteří nejsou zapsaní v tomto seznamu a tam se můžete potkat na trhu s termínem buď „mediátor“ nebo „akreditovaný mediátor“. Akreditovaný mediátor je takový mediátor, který absolvoval kurz akreditovaný příslušným ministerstvem – pojící se k mediaci.
Jak Vás Provozně ekonomická fakulta připravila na povolání mediátorky?
Já jsem studovala magisterský obor i posléze postgraduální studium na Katedře psychologie čili se to velmi pojí s mediací a mediační prací. Konkrétně jsem se věnovala vzdělávání a výcviku manažerů. To bylo téma mé disertační práce. A to se velmi pojí s mediací. Mediace je totiž vyjednávání. Představme si mediaci jako vyjednávání mezi dvěma stranami. V klasickém vyjednávání tzn. manažer versus manažer je to 1:1. V mediaci je to také 1:1 jenom je tam ta 3. osoba v podobě mediátora, který tomu procesu pomáhá. Čili mediační práce je velmi interdisciplinární. Je spojena s psychologií, sociologií, právem... A to všechno jsou věci, se kterými jsem se na fakultě setkala. Mnoho let jsem na Katedře psychologie PEF působila, a nejen obsah mého studia, ale také možnost participovat na výuce – to vše mě připravilo pro práci mediátora.
Když jste nastupovala na PEF, už jste věděla, že chcete dělat práci mediátora?
Můj cíl byl postupný. Původně jsem chtěla studovat ekonomii. V ten moment jsem byla v zaměstnání, po střední škole, po gymnáziu… A chtěla jsem studovat dál, ale chtěla jsem současně i pracovat, takže jsem hledala nějakou fakultu, která umožňuje dálkové studium studentům, kteří jsou mladší než těch 26 let, což byl tehdy věkový limit pro takové studium. Našla jsem Provozně ekonomickou fakultu, nastoupila jsem na ni, na dálkové studium, ale v průběhu 1. ročníku, když jsem viděla to univerzitní městečko, ze kterého dneska vyrostl obrovský kampus, tak jsem změnila názor a rozhodla jsem se pracovní život na chviličku upozadit a věnovat se studiu a studentskému životu.
Co Vám PEF dala? Na co ráda vzpomínáte?
Provozně ekonomická fakulta mi dala mnoho let krásného studentského života. Když dneska trénuji a lektoruji dospělé nebo převážně dospělé lidi, vidím na nich, jak vzdělání a přijímání nových informací je pro ně přínosné a povznášející. Takže já jsem samozřejmě také vděčná za tu možnost studia na České zemědělské univerzitě. Dokonce až tak, že jsem ji doporučila svým vlastním dětem, které tam dneska také studují.
Aktuálně spolupracujete s ČZU. Myslíte si, že je ze strany školy snaha o komunikaci s absolventy?
Já si velice vážím toho, že mohu spolupracovat se svojí domovskou univerzitou, protože ji celoživotně vnímám jako velmi hodnotnou a musím říct, že v praxi a také v byznysové sféře je velmi dobře, velmi pozitivně vnímána. Mnoho mých kolegů a klientů ČZU studovalo a mají na univerzitě svoje děti. Prestiž univerzity je velká a já jsem ráda, že s ním mohu spolupracovat dál. A vzhledem k tomu, že spolupracujeme, mám dojem, že univerzita aktivně podporuje své bývalé studenty a absolventy ve spolupráci.
Co byste vzkázala budoucím studentům?
Budoucím studentům Provozně ekonomické fakulty, potažmo celé České zemědělské univerzity, bych vzkázala, ať se stanou jejími studenty, ať ji studují, protože je to velmi kvalitní univerzita a její vzdělání je považováno za kvalitní i v byznysové sféře a v České republice má svůj věhlas. Současným studentům České zemědělské univerzity bych jistě doporučila, ať propojí svoje studium s praxí s nějakým zaměstnáním, aby studovanou teorii dokázali spojit s praxí. A současně jim přeji, aby se nebáli vykročit do svého profesního života, protože s kvalitním vzděláním z České zemědělské univerzity mají dobře našlápnuto.