Širší souvislosti projektů nám dávají možnost uplatnit své schopnosti

Doc. Ing. Jan Bartoška, PhD. je již řadu let odborným asistentem na Katedře systémového inženýrství a v minulém roce se stal i docentem. Dlouhodobě se věnuje jak v roli pedagoga, tak vědce, rozhodovacím modelům a projektovému řízení. V současné době se především zabývá sémantickým modelem řízení projektů. Své odborné aktivity rozvíjí v aktivní spolupráci s praxí, a to jak v oblasti businessu nadnárodních korporátů, tak v prostředí malých českých firem i zemědělských podniků. Nejčastěji je ovšem spojován s projekty Senoseč Online a Včelstva Online, které stojí na první pohled mimo oblast jeho zájmů.

Co Vás k těmto projektům přivedlo?

Projekt Senoseč Online, jehož výsledkem je vytvoření a propagace webového portálu SENOSEC.CZU.CZ jako veřejně dostupného nástroje pro komunikaci mezi zemědělci a myslivci při jarní senoseči, vlastně začal „náhodou“ – koncem roku 2014 mě kontaktovala spolužačka z mé střední školy, že společně s dalšími dobrovolníky chodí na pole plašit zvěř před tím, než zemědělci začnou sklízet. Zajímalo jí, zda by se na ČZU nenašli lidé se zájmem o tuto problematiku. Dal jsem společně s kolegy z Fakulty lesnické a dřevařské dohromady menší pracovní tým, který ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR a později i s dalšími partnery navrhnul nástroj pro komunikaci zainteresovaných stran. Díval jsem se na celou situaci z pohledu IT a projektového řízení, a hlavní problém jsem viděl v tom, že se zemědělci, myslivci a dobrovolníci nejsou schopni v některých případech mezi sebou rychle a pohotově domluvit. Tím vzniknul portál Senoseč online, který letos poběží již čtvrtým rokem.

Představte nám prosím v krátkosti, jak projekt i portál Senoseč Online funguje.

Webový portál Senoseč Online, který má také obdobu v mobilní aplikaci pro OS Android, se již stal veřejně známým a je nemalým počtem uživatelů napříč republikou každý rok využíván. ČZU dělá dobré jméno. Projekt jako takový se již posunul spíše do běžného provozu – ČZU zajišťuje provoz portálu a provádí prevenci a výzkum při jarní senoseči ve Školním zemědělském podniku Lány, případně i jinde. Portál propojuje zemědělce, kteří uveřejní termín a místo sečení, s myslivci, kteří naplánují preventivní akci, a s dobrovolníky, kteří se přihlásí na akci a tím mohou pomoci např. při procházení porostu. V prvním roce jsme pole procházeli nejen před sečením, ale i po sečení – abychom si ověřili možný úhyn, což není obvyklou praxí. Nálezy uhynulé zvěře, ač v nižší míře, i přes standardní prevenci ze strany zemědělského podniku nám potvrdila naléhavost problému.  V dalších letech jsme se již snažili o sofistikovanější prevenci, o návazný výzkum – po nahlášení termínu sečení ze strany kolegů ze Školního zemědělského podniku Lány, se snažíme si domluvit tým s dronem a termokamerou. Už třetím rokem se v této aktivitě partnerem ČZU stává firma Vertical Images s.r.o., která tým zajišťuje. Díky dronu s termokamerou jsme schopni velmi dobře určit pozici zvířete v porostu – zvíře poté jdeme cíleně buď vyplašit nebo vynést. Firma tuto aktivitu vnímá jako příležitost pro svůj vlastní technologický rozvoj a prohledávání porostu dronem provádí zdarma nebo za minimální provozní náklady. Technologie v oblasti dronů a termokamer se velmi prudce rozvijí, zejména v aplikacích v zemědělství. Ačkoliv užití termokamer pro prevenci při jarní senoseči je ještě „v plenkách“.

Takže se jedná hlavně o mláďata?

Přesně tak. Jedná se hlavně o srnčata, která instinktivně zůstávají nehybně přitisknutá na místě a doufají, že je predátor – zde žací stroj – nenajde. Což se ale bohužel nestane. Pak jde také o březí srny, které těsně před tím, než porodí, přebírají chování srnčete a z pole už také neutíkají. Procházením polí před sečením můžete srnu i mláďata zneklidnit, případně vyplašit. Pokud najdete mládě, které ještě není schopno samo odejít, je nutné jej vynést – s tím nám pomáhají myslivci. O tento postup se snaží i další dobrovolníci a myslivci, kteří portál využívají. Využívání portálu a zájem o prevenci a senoseč dokládají už velmi pěkná čísla od myslivců a dobrovolníků napříč celou republikou viz tabulka.

Počet úhynů a zachráněných mláďat na portálu Senoseč Online:

Máte pozitivní reakce i od samotných zemědělců nebo právě naopak zájem nemají?

Zájem ze strany zemědělců byl v prvním i v druhém roce velmi malý, ale v minulém, třetím roce našich aktivit, se zvedl velký zájem o portál – díky propagaci kolegů z Českomoravské myslivecké jednoty z.s. se zvedl na portálu počet registrovaných zemědělců a nahlášených sečení. Nízký zájem zemědělců dlouhodobě ale problémem zůstává – při plnění agrotechnických termínů, kterých bývá na jaře opravdu požehnaně, je problém najít čas na cokoliv dalšího. Velkým problémem jsou také velké akciové společnosti, které hospodaří často na pronajatých pozemcích a prevenci při senoseči příliš neřeší. Zde by měl dohlížet stát – což se děje bohužel jen velmi sporadicky. Mezi literou zákona a běžnou praxí je bohužel rozpor. Zákon ukládá např. užívání tzv. „plašičů“ na zemědělských strojích, které ale nejsou nikde specifikovány a často ani konstrukčně dobře známy. Obvykle mají podobu světelných či zvukových plašičů, jejichž účinnost je ale nízká. Proto v současné chvíli také pracujeme společně s kolegy z Technické fakulty, profesorem Františkem Kumhálou a doktorem Jakubem Lvem, v rámci projektu TA ČR GAMA na vlastním sofistikovaném řešení pro zemědělskou techniku, které by zvěř v porostu přímo detekovalo a prevenci výrazně zjednodušilo. Místo pasivního a málo účinného plašení, žací stroj zvíře „uvidí“ a vyhne se mu (případně za pomoci obsluhy) – to je naše ideální představa.

Senoseč Online není jediný z Vašich projektů v oblasti živé přírody, věnujete se také včelám.

Ano, v minulém roce jsme zahájili na Provozně ekonomické fakultě ve spolupráci s firmami T-Mobile a IBM ČR projekt „Včelstva Online / #BeeTech” s provozem webového portálu VCELSTVA.CZU.CZ. Oba projekty spolu souvisí. Podobná situace mezi zákonem a reálnou praxí je i u včel, z hlediska prevence a ochrany. Zemědělec by měl včelařům nahlašovat plánovaný postřik v okolí včel – to se opět v současné době děje nedostatečně a pro včelaře neefektivně. Ke vzniku portálu mě inspiroval kolega agronom ze ŠZP Lány Martin Fouček, který mi vyprávěl o úhynech včel díky nevhodně aplikovaným postřikům a potřebě včelařů si vést úlový deník o svém chovu včel. Portál v současné chvíli slouží včelařské veřejnosti pro evidenci stanovišť včel, automatický tisk povinných hlášení pro Hradišťko, tvorbu úlových deníků, sběr dat z úlových vah, pro dohledávání postřiků v okolí a další. Jedinou slabinou portálu je opět potřebná dobrovolná aktivita ze strany zemědělců. Portál a návazné aktivity kolem něj, tak jako u projektu Senoseč Online, generují opět výzkumný potenciál pro univerzitu – spojuje se zde opět pohled právnicko-ekonomický, technologický vývoj v oblasti ICT, ochrana životního prostředí a zemědělská praxe. 

Jaký problém či rozpor z pohledu legislativy portál Včelstva Online konkrétně řeší?

Zákon nařizuje zemědělci nahlašovat postřik, aby se mohl včelař na tuto situaci připravit. Pokud je postřik aplikován dle zákona a dalších norem, včelám by ublížit neměl, ale často není dodržena vhodná doba aplikace postřiku nebo bezpečné složení stříkané směsi. O postřicích včelaři potřebují vědět, aby byli v „pohotovosti“ a v případě otravy poskytli včelám okamžitou pomoc, a to především v podobě vody. Primárně se jedná o pesticidy – ochranu proti škůdcům. Problematice pesticidů a jejich repelenci se dlouhodobě věnuje kolega docent Jan Kazda z FAPPZ, s kterým mám tu čest a radost také spolupracovat. Např. nedávno kvetla řepka, u které se provádí postřik, aby byl vyšší výnos. V tu samou dobu ale na řepku létají včely, pro které je hojnou pastvou. Případné setkání včel s účinnou látkou pesticidu může být osudné. Oficiálně doložených úhynů je málo – to však může být ale dáno, dle mého názoru, také tím, že včelaři úhyny nenahlašují, nebo se nepovede otravu dokázat. Někteří včelaři se také shodují na tom, že pokud nedojde přímo k úhynu včel, dochází k fenoménu slábnutí včelstev – klesá výtoč medu, včelstva jsou náchylnější nemocem a slabší. Ale nejsem odborník ani včelař, řadu informací opakovaně slyším od kolegů a zkušených včelařů. Zásadním přínosem portálu pro českou včelařskou veřejnost je, že nabízí možnost postřiky nahlašovat a dohledávat, a to anonymně pomocí „chytrých“ funkcí. Tím je řešen, na rozdíl od portálu LPIS (Veřejný registr půdy - eAGRI), problém zajištění vzájemné komunikace obou stran při zachování anonymity stanovišť včel.

V současnosti se hodně diskutovalo zveřejnění osobních dat a dat o stanovištích včel na veřejném portálu LPIS (eAGRI) ze strany MZe. Co to znamená pro celou problematiku projektu?

Smutné je, že v době zavádění GDPR ministerstvo zemědělství zveřejnilo kompletní informace o včelařích, včetně osobních údajů a stanovišť včel. Souvisí to s novelou zákona, která platí od letošního roku a která ruší roli obecních úřadů. Obecní úřady zajišťovali propojení zemědělců a včelařů v rámci konkrétní lokality či vesnice, a to po staru, papírově. Ačkoliv toto řešení fungovalo jen částečně a bylo administrativně náročné, včelaři měli „kam a za kým jít“. Místo sofistikovaného IT řešení, které by nahradilo zbytečnou byrokracii, ministerstvo pouze zveřejnilo data o včelařích a stanovištích včel v již existujícím portálu. Chovatelé včel jsou teď ohroženi vandalismem a krádežemi. Náš portál by mohl být efektivním řešení dané situace pro celou ČR, jen chybí zájem MZe.

Kromě projektů Senoseč Online a Včelstva Online máte ještě další projekty, např. od TA ČR. Proč by se měli podle Vás akademičtí pracovníci zapojovat do podobných aktivit, mnohdy nad rámec svých povinností?

Odpověď je jednoduchá – širší spektrum aktivit, zejména v interdisciplinárních tématech, přináší širší portfolio výzkumných a publikačních příležitostí, nastává až synergický efekt. Prostředí naší univerzity přímo vybízí propojovat různé vědní disciplíny a hledat nové tvůrčí konsekvence. Myslím si, že propojování společenských a technických věd s živou přírodou, je ten pravý kurz pro nás všechny. Jako akademický pracovník se tak dostávám do širokého a pestrého pracovního kolektivu, který mne inspiruje.